Jak naučit psa nebát se. Třesoucí se tlapky v čekárně veterináře.
Třesoucí se tlapky v čekárně a panika? V tomto návodu se podíváme na to, jak naučit psa na veterináře v naprostém klidu. Znáte to taky? Stačí v autě zahnout do ulice, kde sídlí vaše veterinární klinika, a z vašeho jinak statečného obranáře je hromádka neštěstí. Panika v očích, kňučení pod židlí a v čekárně atmosféra, že by se dala krájet. Jako lidi, co pro své chlupáče dýchají, u toho trpíme s nimi. Jenže stres z vyšetření se dá odbourat! Pojďme se podívat na vyzkoušené a nefalšované triky, jak z návštěvy bílých plášťů udělat pro vašeho parťáka víceméně pohodovou rutinu bez zbytečného dramatu.
Když se řekne „jdem na veterinu“, spoustě pejskařů naskočí husí kůže. Pravdou je, že naši psi se nebojí samotného pana doktora nebo paní doktorky. Bojí se té šílené směsice pachů strachu ostatních zvířat v čekárně, kluzkého stolu, na kterém ztrácejí pevnou půdu pod nohama, a faktu, že jim najednou cizí člověk sahá na intimní a citlivá místa.
Dobrá zpráva je, že pes žije přítomným okamžikem a jeho vnímání světa můžeme skvěle přepsat. Chce to jen trochu trpělivosti, kapsy plné těch nejvoňavějších pamlsků a správný přístup. Tady jsou čtyři pilíře, jak na to:
1. Domácí hra na doktora (Aneb trénink na sucho)
Největší šok pro psa je, když se ho nikdo doma běžně nedotýká na tlapkách nebo v tlamě, a najednou na veterině přijde radikální prohlídka. Začněte s tréninkem v obýváku, kde je pes v naprostém bezpečí.
- Jak na to: Vezměte psí tlapku, jemně mu sáhněte mezi polštářky, podívejte se na drápek – a šup, dejte mu hned piškot nebo sušené maso. Zvedněte mu pysk, prohlédněte zuby – a zase obrovská pochvala. Sáhněte mu do ucha, jemně mu prohmatejte bříško. Když tohle budete dělat jako hru pár minut denně, pes si zvykne, že manipulace s tělem je normální věc, za kterou navíc kápne parádní odměna.
Trpělivost je klíčová, protože to, jak naučit psa nebát se doktorů, chvíli trvá.
2. Jak naučit psa na prohlídku bez stresu
Kdo říká, že na veterinu musíte jít, jen když se něco děje? Tohle je ta největší psychologická chyba. Pes si pak spojí budovu kliniky výhradně s injekcí nebo bolestí.
- Jak na to: Domluvte se na vaší klinice a občas se tam zastavte jen tak během běžné procházky. Vejděte do čekárny, nechte psa všechno očichat. Pokud má sestřička na recepci čas, poproste ji, ať dá vašemu chlupáčovi z ruky piškot. Pak psa v klidu postavte na váhu, zvažte ho, hrozně moc ho pochvalte a odejděte zase ven. Žádné vyšetření, žádný stres. Když tohle uděláte třikrát za sebou, pes zjistí, že ta budova je vlastně docela fajn místo, kde padá jídlo zadarmo a nic se tam neděje.
3. Mentální vybití předem (Ale žádný maraton!)
Před plánovanou návštěvou (pokud pes samozřejmě není zraněný nebo mu není zle) ho vezměte na procházku. Ale pozor, neutavte ho fyzicky k prasknutí, spíš ho unavte mentálně.
- Jak na to: Nechte ho hodně čichat, schovávejte mu pamlsky do trávy, procvičte si základní povely. Mentálně unavený pes má v čekárně mnohem menší potřebu řešit ostatní zvířata, hysterčit a budovat v sobě úzkost. Bude zkrátka o něco línější dělat scény.
4. Zrcadlení: Vy jste jeho klidný přístav
Tohle sice pejskaři slyší neradi, ale za polovinu psího stresu na veterině můžeme my sami. Naši psi jsou empatičtí géniové. Pokud už doma nervózně přešlapujete, v autě si povzdechne a v čekárně křečovitě svíráte vodítko a psa neustále litujete slovy „ty můj chudáčku malinkej, to bude dobrý“, pes si řekne: „Sakra, i můj páníček se bojí, takže tady jde fakt o život!“
- Jak na to: Chovejte se, jako byste šli koupit rohlíky. Mluvte na psa klidným, až trochu nudným hlasem. Seďte v čekárně uvolněně. Pokud pes kňučí, nechlácholte ho (tím ten strach jen utvrzujete), raději ho jemně ignorujte nebo ho zaměstnejte jednoduchým povelem jako „sedni“, za který ho odměníte. Ukažte mu, že máte situaci stoprocentně pod kontrolou a není důvod k panice.
Slovo závěrem: Každý pes je originál a u některého to bude chtít víc času. Nikdy na něj nespěchejte a netlačte. Když z návštěvy veterináře odstraníte spěch a nervozitu a nahradíte je klidem a kopou lásky (a jídla!), uvidíte, že příští návštěva už bude o dost klidnější. Pamatujte, že to, jak naučit psa na veterináře, vyžaduje hlavně čas, trpělivost a spoustu oblíbených pamlsků. Držíme vám i vašim čtyřnohým parťákům palce!
